Dárkyně Zuzka Drázdová

Do registru dárců kostní dřeně jsem se přihlásila hned v 18 letech. Brala jsem to tehdy jako samozřejmost, moc jsem nad tím nerozmýšlela a po pár týdnech jsem na to skoro zapomněla. O necelé dva roky později však zazvonil telefon: kdesi v zahraničí existuje pacient, který má se mnou podobné transplantační znaky a potřebuje pomoc.

V tomto okamžiku, stejně jako ještě mnohokrát po něm, se mě ptali, zdali stále ještě platí, že chci kostní dřeň darovat. Já jsem souhlasila, takže jsme se domluvili na dalším postupu. Čekalo mě vyšetření, kde mi bylo opět všechno vysvětleno, tentokrát do větších detailů, a bylo mi odebráno několik zkumavek krve.

Několik měsíců poté jsem se dozvěděla, že jsem byla vybrána jako nejvhodnější dárce. S paní doktorkou jsme se domluvily, že přijedu do Plzně na předodběrová vyšetření. Při vyšetření mi sestřičky odebraly krev a také jsem byla na EKG a rentgenu plic. Vyšetření zakončil pohovor s paní doktorkou, která mě měla na starost. Byly mi popsány dva základní postupy, jak se krvetvorné buňky odebírají. Zvolila jsem si odběr v narkóze z pánevní kosti. Termín odběru byl o pár týdnů později.

Tento způsob odběru je spojen s třídenním pobytem v nemocnici. Po celou dobu se o mě vzorně starali a všichni byli moc milí. První den jsem podstoupila ještě poslední vyšetření a kontroly, že je vše v pořádku, a další den ráno byl samotný zákrok. Ten trvá přibližně jednu hodinu a probíhá v celkové narkóze. Po něm jsem zbytek dne odpočívala. Trochu mne pobolívala záda, ale nic výrazného. Vše probíhalo tak, jak má, takže třetí den ráno jsem byla propuštěna. Po návratu domů jsem se ještě pár dnů snažila odpočívat. Bolest v zádech mezi tím úplně ustoupila a já myslela, že tím všechno končí.

O půl roku později však telefon zazvonil znovu. Paní doktorka mě kontaktovala, protože stejný pacient potřeboval další transplantaci krvetvorných buněk a pro to je nejlepší zkusit stejného dárce. Souhlasila jsem s druhým darováním a opět mě čekalo vyšetření. Tentokrát šlo vše rychleji. Od prvního telefonátu až po samotný odběr neuběhly ani tři týdny.

V tomto případě mě čekal odběr periferních krvetvorných buněk. Aby jich byl v krvi dostatek, je jejich vyplavování podpořené speciální látkou. Samotná aplikace bolestivá nebyla, dostala jsem dvě injekce každé ráno čtyři dny před odběrem. Látka jako taková vyvolává chřipkové pocity jako je třeba bolest hlavy, únava. Já pociťovala hlavně bolest hlavy, většinou stačil jeden paralen denně k tomu, abych i tak mohla normálně fungovat.

Do nemocnice stačilo dorazit večer před odběrem. Další den ráno už byl připravený separátor, tedy dva, protože jsme tam zrovna ten den byli dva dárci najednou. Během celé doby se o nás vzorně staraly sestřičky, kontrolovaly, že je vše v pořádku, a pečovaly o naše pohodlí. Po necelých 4 hodinách byl odběr hotový a ještě ten den večer jsem mohla jet domů.

Každá metoda odběru má své. Snazší mi přišla asi ta první, odběr z kosti, ale někteří říkají, že jim přijde lepší ta druhá. Každopádně oba typy jsou v pohodě zvládnutelné. Nesou s sebou jisté nepohodlí, ale za tu záchranu života to určitě stojí.

Celkově bych samotné odběry kostní dřeně a pobyt v nemocnici s nimy spojený popsala jako málo náročnou a málo bolestivou zkušenost, která určitě stojí za tu šanci zachránit někomu život. Předodběrová vyšetření, formality a zařizování s tím spojené taky nebylo náročné. Byla bych moc ráda, kdyby více lidí zvážilo se do registru zapsat.