DENÍČEK HRDINY PETRA

Únava, slabost, dušnost, mdloby, neschopnost se soustředit – příznaky, které přišly jako rána z čistého nebe. Vyšetření střídalo vyšetření, nemocnice vzdálená desítky kilometrů se stala naším druhým domovem.

Léčím se od března 2020. Do té doby jsem byl zdravý, pracoval jako profesionální hasič, žil naplno se svojí rodinou. Najednou přišla diagnóza, kterou si člověk nechce připustit – těžká aplastická anémie. Nemoc, která postihne jen několik lidí z milionu, ale zásadně změní celý život.

Podstoupil jsem několik léčebných linií, včetně chemoterapie, biologické léčby i radioterapie. Dlouhé měsíce jsme čekali, co bude dál. Až genetické vyšetření v září 2023 potvrdilo, že jedinou cestou je transplantace kostní dřeně.

Čekání na dárce bylo nekonečné. Atmosféra doma by se dala krájet. Nakonec se v registru našlo hned několik vhodných dárců – z Polska, Německa, Turecka i USA. Nejlepší shodu měl turecký dárce, 10 z 10. V březnu 2024 jsem podstoupil první transplantaci. Bohužel se neujala.

O půl roku později, v říjnu 2024, přišla další rána – nemoc přešla v akutní leukemii. Následovala druhá transplantace, tentokrát od polského dárce. Doufal jsem, že právě tato bude úspěšná. Vydržela rok – a pak se nemoc znovu vrátila.

A tak dnes, v září 2025, stojím před třetí transplantací. Je to šance, která se dává jen výjimečně. Vím, že cesta nebude snadná, ale i přes všechny obavy se ji snažím přijmout s nadějí.

Rozhodl jsem se proto psát deník. Jednak proto, abych si sám ujasnil, co prožívám, a zároveň proto, aby i ostatní viděli, jak taková léčba vypadá. Možná v něm někdo najde naději, možná porozumění. A možná to jednou pomůže i mým dětem pochopit, čím jsem si musel projít.